v. Obs. rare. [UN-1 14.] intr. To fail to happen.

1

c. 1374.  Chaucer, Boeth., V. pr. iv. (1868), 161. Þilke þinges þat þe prescience woot byforn ne mowen nat vubitide, þat is to seyn þat þei moten bitide. Ibid., pr. vi. 175. Þat þilke þinge þat god seeþ to bytide it ne may nat vnbytide.

2